Dojmy z Londýna

Londýn je parádní město. Co mi zůstalo v paměti i pár dní od návratu (a nevyšumělo zpátky v pracovním procesu):

  • Kosmopolitnost. Velmi rychle si člověk zvykne, že potkává černochy, muslimy, Indy, asiaty... Nechávají si stále kus své odlišnosti, ale přitom jsou to zcela normální obyvatelé velkoměsta, mluví anglicky k nerozeznání od ostatních a i se tak chovají. Tahle pestrost je inspirativní a vede určitě k větší toleranci. Bělost Prahy je najednou dost nudná. A ta výborná cizokrajná kuchyně!
  • Lidé jsou v Londýně příjemní, chovají se slušně, usmívají se a snaží se pomoct. Nechci řešit, jak moc povrchní/skutečné to je nebo není, ale je příjemné v takovém prostředí existovat, člověk se cítí líp.
  • Město je pro lidi. Části města mimo hlavní centrum mají své obchody, hospody, kavárny (dokonce nadnárodní), fast foody. Kolem všech ulic jsou použitelné chodníky, takže můžete všude dojít pěšky (pokud vás ta vzdálenost bude bavit). Nenarazili jsme v centru na jedinou ulici, která by připomínala dálniční tahy, po kterých se jezdí Prahou. Spousta parků, a to i v centru - dobře udržované, rozlehlé a s lavičkami na každém rohu. Londýňané si rádi užívají toho luxusu, že mohou po centru města jít z místa na místo skrz park. Praze toto vše žalostně moc chybí.
  • Obyvatelé Londýna mi přijdou zvláštním způsobem obrnění proti špatnému počasí. Zatímco středoevropané se krčí v bundě ve větru, oni je rozepínají, odkládají a vůbec jim to nevadí. Je to asi stepilá povaha, kterou si člověk musí v Londýně vybudovat, jinak by se z toho počasí zbláznil :-)
  • Líbí se mi, jak Londýňané žijí "naplno". Když kancelář, tak pořádný oblek/kostýmek (v pondělí jsem se cítil ve městě v džínách vyloženě v menšině). Když pátek a zábava, tak klidně minisukně v 10 stupních Celsia, puby plné stojících lidí... Nikdo se nebojí vzít si na sebe extravagantní šílenosti, ve kterých se po vás v Praze ohlíží celý vagón metra :-) Žijeme jen jednou, a počasí je třeba čelit i barevným oblečením!
  • Vzhledem k mému oboru jsem doslova hltal neuvěřitelně vyspělou, vtipnou a zároveň laskavou marketingovou komunikaci. Rozhodovatelé tam mají koule (v takhle konkurenčním prostředí už to možná ani jinak nejde), realizátoři nadhled a kreativitu.
  • Mám rád, když se ctí spíše duch zákona/pravidla, jde se po jeho smyslu a byrokraticky se nevyžaduje exaktnost. Je to takový rozdíl mezi Němci a Angličany. A já jsem jednoznačně na té anglické straně, která upřednostňuje smysl nařízení a spoléhá se na to, že si lidé vyjdou vstříc. Tento přístup se v životě Londýna zračí poměrně dost, a pokud vám zrovna nezavřou metro kvůli víkendové údržbě, tak se v tom žije uvolněněji.
  • Zakořeněná demokracie a zdravá hrdost na vlastní historii (třeba na Churchilla) - tady asi není třeba nic dodávat. Je fajn, když národ nemá z minulosti jen kupu mindráků a špatných návyků (to není kritika, to je fakt, a mě nevyjímaje).
  • Žádné víkendy na chatě. V Londýně je o víkendu stejně živo jako ve všední den. Kdo je zvyklý jako my, že o víkendu se z města stane taková klidná vesnička, tak tady bude koukat.

No, škoda jen toho jejich počasí - to je totiž věc, kterou bych opravdu neskousnul. Bůh žehnej Praze za příjemné klima. A pak ježdění vlevo, kdo to proboha vymyslel? :-) Tolika autobusy špatným směrem jsem v životě nejel.

Závěrem jsem ještě chtěl poděkovat Petru Koubskému za skvělého neformálního průvodce po Londýně, kterým jsme se až na pár výjimek řídili.

Posted